Z malé dílny k dřevostavbám. Jihočeská Nema těží ze zelených trendů

Forbes Před 5 hodinami

Jihočeská společnost Nema vyrostla z malé truhlářské dílny do firmy, která ročně udělá stovky dřevostaveb. A odmítá se zastavit. Zvlášť když jí trendy přejí.

Je to zhruba stometrová procházka halou. Stačí ale to k tomu, abyste se stali svědkem zrození domu. Na začátku jsou desky a první kostry stěn, které postupně směrem na druhý konec získávají „maso“ pod rukama zdejších pracovníků. Na konci pak čekají hotové díly budov. Ty zamíří na místo stavby, kde z nich během několika dní vyroste rodinný dům, škola či menší hala.

„Ročně tu na dílně vyrobíme 150 rodinných domů, na což potřebujeme dvanáct lidí,“ říká Tomáš Nemrava, výkonný ředitel jihočeské firmy Nema. Kromě toho vznikají v jednom ze tří závodů i roubenky – zhruba šedesát ročně – střechy nebo celé bytové domy.

Na stěnách haly je několik televizí, na nichž se střídají fotografie postavených budov, které tady vznikly. „Když tu někdo řeže celý den prkna, tak mu chceme ukázat, že z toho na konci vznikne takový dům,“ vysvětluje Nemrava.

Jak to funguje v podniku, který figuruje v letošním žebříčku největších rodinných firem v Česku, popisuje Nemrava mimo halu. Jinak by to dopadlo jako ve filmu Na samotě u lesa, kdy postava Ladislava Smoljaka popisuje příběh mlýna, který si pak chce poslechnout ještě jednou. Je tu hluk, že není pořádně slyšet.

Právě výroba domů ze dřeva – a to nejen rodinných, ale i bytových či roubenek – se rozjela po nástupu Tomáše Nemravy do firmy v roce 2004. Pracoval tam ale už dříve, jak říká, v zásadě od dětství v rámci brigád.

Spoluzakladatelem společnosti je totiž jeho otec Josef Nemrava, jenž podnik vytvořil spolu s Jiřím Matuškou. Z písmen jejich příjmení tak vznikl název podniku: Nema. Začínali v devadesátých letech jako truhlářská firma, která dělala například okna, dveře a nábytek. Pak k tomu přibyla i pila.

Když tam před 21 lety nastoupil Tomáš Nemrava, měl vystudovanou stavařinu a tehdejší náplň ve firmě ho příliš nebavila. Proto po zhruba dvou letech přesvědčil oba zakladatele, aby koupili CNC stroj – počítačem řízenou obráběcí „mašinu“. Právě tím se podnik vydal směrem ke stavebním konstrukcím, což se postupně rozšířilo na kompletní dřevostavby. S tím přibyly i další stroje, aby to stíhali.

„Pořízení prvního CNC stroje byl opravdový zlom. Do té doby jsme měli obrat někde kolem dvaceti milionů.“ Dnes má jen Nema obrat tři sta milionů. Na ni jsou ještě navázané tři dceřiné firmy. Celá skupina pak má asi 140 zaměstnanců a obrat zhruba devět set milionů korun.

„V Nemě v současnosti denně zpracujeme osmdesát metrů krychlových dřeva, což jsou asi dva kamiony,“ říká Tomáš Nemrava. Část zpracovaného dřeva směřuje ke klientům jako stavební materiál, zbytek se přímo v závodech mění právě na konstrukce a domy.

Zároveň si firma drží filozofii, že když si něco od přírody bere, je třeba jí to i vracet. Proto za každý kubík dřeva vysazují strom. Není to ale tak, že by zaměstnanci po směně ještě chodili se sazenicemi do lesů. Nema platí za výsadbu firmám, od kterých si dřevo kupuje.

Jsem zastáncem myšlenky, že odpovědnost se nedá dát, ta se musí vzít. Takže já jsem si ji tady vzal.

Ve firmě dnes dělá v zásadě celá rodina. „Táta i pan Matuška už jsou teda v důchodu. Kromě mě tu pracuje i máma, která nám dělá účetnictví, manželka zase řeší mzdy a faktury. Sestra je na mateřské, ale byla obchodní ředitelka. Brácha dělá momentálně na nejdražší mašině z celé firmy. A švagr je vedoucí výroby v jednom ze tří provozů.“

Podle Tomáše Nemravy bylo vždy v zásadě samozřejmé, že každý z rodiny v podniku najde své místo. „Každý dělá to, co mu je přirozené.“

On sám je pak coby nejstarší dítě ve vedení. Odmítá ale, že mu otec se společníkem jednou předali odpovědnost. „Jsem zastáncem myšlenky, že odpovědnost se nedá dát, ta se musí vzít. Takže já jsem si ji tady vzal.“

Nedošlo však k žádnému sesazení. Tomáš Nemrava s úsměvem vysvětluje, že si prostě postupně ve firmě bral další a další věci na starost. Tedy za ně přebíral odpovědnost. Když pak šli zakladatelé podniku do penze, on už jej vlastně vedl.

Neumí si představit, jak by fungovalo, kdyby jen čekal, až za ním jednou přijdou, že teď to tedy má celé na bedrech, zatímco by neměl s vedením zkušenost.

Přísnost musí být

Dnes už je v čele společnosti poblíž Novohradských hor zhruba osm let. A že je ve vedení prý zbytek rodiny, která pod ním pracuje, respektuje. I když k nim má jiný přístup než k jiným zaměstnancům. „Na rodinné příslušníky jsem daleko přísnější než na ostatní, protože by měli jít příkladem.“

Před pěti lety se dostal do krátkého sporu s bratrem Josefem, který se tehdy dostal mezi finalisty v české verzi kuchařské soutěže MasterChef (nakonec skončil pátý). Kvůli účinkování si vzal nečekaně volno, což pro Tomáše, jenž byl zrovna v Japonsku, znamenalo, že musel sehnat na jeho pozici náhradu, aby práce nestála a firma plnila své plány.

„Ani jsem se pak na to nechtěl koukat, sledovala to manželka s dětmi,“ říká Tomáš Nemrava s tím, že to celé už bere jako vyřešenou minulost.

„Náš táta nebyl člověk, který by s námi věci probíral moc politicky. Řekl nám ‚bude to takhle‘, a tak to i bylo. Takže mně řekl, že půjdu na stavárnu, a já na ni šel. Bráchovi to řekl taky, přestože ten otcovi celý život říkal, že chce být kuchař. A zatímco já se do oboru zamiloval, jeho to nikdy úplně neraflo.“

Jestli se v budoucnu zapojí do rodinného byznysu i jeho děti, proto Tomáš Nemrava nechává na nich. Nechce je do toho nutit. Jediné, co by chtěl, aby vystudovaly některou z technicky zaměřených škol. Je to totiž oblast, kde bude vždy práce.

Určitě se nehodlám zastavovat. Předpokládám, že se dokážeme rozrůst dál a že půjdeme do zahraničí. Celé je to o lidech a já si myslím, že je najdu. Nic jiného mi nezbývá. Jestli chci růst, tak je musím najít.

V technických oborech je totiž málo lidí. Právě jejich nedostatek bere Nemrava jako hlavní brzdu v dalším růstu Nemy. Ve spolupráci s blízkou střední školou se jí podařilo prosadit otevření nového učebního oboru tesař. Žáci chodí do podniku na praxi a Nema si tak vychovává budoucí zaměstnance.

Zároveň Nemrava stále hledá nové cesty, jak díky technologiím co nejvíce zefektivnit práci a zároveň se tak vyrovnat s nedostatkem pracovníků na trhu. A nejde jen o klasiku v podobě strojů.

„Snažíme se do maxima využívat nové technologie. Máme brýle s rozšířenou realitou, díky nimž si můžete promítat to, co máte udělat, na různé desky a materiály. Teď vyvíjíme software, aby se to dalo využít i na stavbě. Aby si šlo například promítnout krov do stavby a zkontrolovat, zda je část konstrukce správně posazená,“ líčí Nemrava.

Začínají také využívat k práci umělou inteligenci. Ta jim plánuje, jak se mají kusy domu vhodně naložit do kamionů, aby se na místě pak mohly brát v pořadí, aby to co nejvíce urychlilo stavbu.

Největší technologická výzva pak bylo provést digitalizaci podniku. Kdy se spojovalo několik systémů do jednoho. „Trvalo asi rok a půl vytvořit nový software a všichni byli proti. Proto jsem to řešil celou dobu a vše lidem vysvětloval. A když se to konečně zavedlo, tak si to po měsíci všichni pochvalovali.“

Dnes je chod celé firmy zdigitalizován do té míry, že projektant v kanceláři nejdříve vytvoří dům na počítači a celý se tam naplánuje do detailů. Pracovníci v hale se pak po naskenování kódu v počítači dozvědí, co mají vyrobit a z čeho přesně, a když je hotovo, tak to znovu zanesou do systému.

„Pokud chceme růst, musíme digitalizovat, mít věci pod kontrolou a řídit se na základě dat.“ Na Tomáši Nemravovi je ostatně vidět, že má chuť podnik nadále posouvat a hledá právě všechny možnosti, které mu v tom pomohou.

„Určitě se nehodlám zastavovat. Předpokládám, že se dokážeme rozrůst dál a že půjdeme do zahraničí. Celé je to o lidech a já si myslím, že je najdu. Nic jiného mi nezbývá. Jestli chci růst, tak je musím najít,“ usmívá se. Do ciziny už dnes firma vyváží část své produkce, zhruba patnáct procent.

Ještě vyšší stavby

Současné okolnosti mu navíc přejí. V Evropě roste důraz na ekologii a udržitelnost, čemuž pomáhá i Evropskou komisí prosazovaný Green Deal. A Nema tak jede na zelené vlně.

„Hraje nám do karet marketing kolem toho. Stavěli jsme administrativní budovu nadnárodní společnosti a ta k tomu přistupovala vyloženě tak, že chtěla být ekologická, zelená.“ Na kontě mají i několik škol či bytových domů.

Sama jihočeská firma se chová udržitelně. Kromě pár zimních měsíců, kdy není dost slunce, bere podnik elektřinu na svůj chod ze solárních panelů, které jsou na výrobních halách.

Z dřevěných odpadů si zase vyrábí energii do sušárny dřeva v jednom ze závodů. Odpad, který nejde takto využít, pak posílají do Německa, kde jej sešrotují a udělají z něj opět desky. „Je to navíc o polovinu levnější, než kdybychom to tady vozili na skládku.“

„Jsem zastáncem toho, že když bude ekologie dávat ekonomicky smysl, tak ji všichni budou dělat,“ dodává Nemrava. Zároveň soudí, že firem, které na zelenou vlnu naskočí a pustí se do výstavby dřevěných domů, bude přibývat.

Pomoci by mělo i to, že by letos měla v Česku začít platit nová pravidla týkající se dřevostaveb, díky nímž by šlo stavět tyto budovy výš než dnes. Aktuálně mohou být vysoké 12,5 metru, tedy zhruba čtyři patra. Nově by to mohlo být 18,5 metru, takže až šest pater. Pokud by byl dům kombinací dřeva a betonu, mohl by mít až osm pater.

Jak ale Nemrava upozorňuje, veřejnost stále cítí vůči dřevostavbám určitou nedůvěru. „Dělám to dvacet let a po tu dobu každému zákazníkovi odpovídám na stejné otázky.“ Obavy však postupně mezi lidmi odpadávají.

Cena je přitom stejná, jako kdyby si stavěli dům z cihel. U dřeva ale nejsou pro izolaci nutné tak tlusté stěny, tudíž majitel získá víc podlahové plochy. K tomu Nemrava doplňuje, že lze dřevěné prefabrikáty domů udělat v dílně víc do detailu než v případě těch betonových a celý například bytový dům pak na místě postaví do měsíce.

Neplatí tak podle něj pohádka o třech prasátkách, které si každé stavělo dům a kromě toho z cihel vlk všechny ostatní sfouknul. Včetně toho ze dřeva. „Tuhle pohádku by měli zakázat,“ směje se Tomáš Nemrava.

The post Z malé dílny k dřevostavbám. Jihočeská Nema těží ze zelených trendů appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek