Na roli olympijského šampiona Ondreje Nepely se Josef Trojan připravoval s odhodláním profesionálního sportovce. Pět měsíců, 140 hodin na ledě i nově objevený respekt k jednomu z nejnáročnějších sportů vůbec. „Oba rádi stavíme na pevných základech,“ říká Trojan k roli ve filmu Gregora Valentoviče.
Po vzoru svého předobrazu to vzal poctivě. Za desítky hodin tréninku se herec Josef Trojan naučil základy krasobruslení tak, aby veškeré momenty na ledě vypadaly nanejvýš autenticky, a záběry, kdy za něj na scénu nastupuje slovenský reprezentant Adam Hagara, dvanáctý muž posledního evropského šampionátu, potřebovaly minimum zásahů střihače.
Povedlo se. Josef Trojan, kterého letos mohli diváci vidět například i ve snímku Kafka režisérky Agnieszky Holland, pronikl nejen do nitra citlivého slovenského krasobruslaře, ale zejména do jeho těla.
Do těla, které svému majiteli vyneslo několik titulů mistra Československa, Evropy i světa, stejně jako cennou medaili z olympijských her v Sapporu z roku 1972.
Ač je příběh tohoto sportovce zajímavý z mnoha úhlů – střet s komunistickým režimem, nevyřčená sexuální orientace, ztráta blízké kamarádky Hany Maškové či smrt v důsledku onemocnění AIDS – s představitelem Ondreje Nepely jsme se bavili zejména o tom, jak pronikal do světa divácky oblíbeného sportu.
Jak jste si krasobruslaře Ondreje Nepelu studoval?
Těch zdrojů je hned několik. Měl jsem k dispozici pár rozhovorů – z nich mohl člověk nacítit, jak komunikoval a mluvil, i když je to trochu zavádějící: člověk s novináři přirozeně mluví trochu jinak než v běžném životě.
Nicméně jsem měl možnost vidět i krásný dokument Juraje Jakubiska, kde jsem trochu více nacítil, jak se asi Ondrej Nepela choval v soukromí. A pak tu byly výpovědi nejrůznějších kamarádů, známých nebo jeho trenérky Hildy Múdré. Tohle všechno jsou takové střípky, ale to nejdůležitější je stejně vždy scénář. To je jediná hodnota, na které by vám jako herci mělo záležet.
Jak jste si nakoukával Nepelovu krasobruslařskou personu? Dá se z dobových záběrů pochopit, jak fungoval na ledě?
Určitě. Navíc jeho způsob krasobruslení, charakteristický striktním držením rukou, byl v té době dost běžný. Nepela měl tohle v sobě silně zakořeněné – při všech změnách pohybu nebo směru jízdy držel ruce opravdu až roboticky. Vynikal totiž zejména v povinných cvicích (ty byly součástí závodů až do počátku devadesátých let, pozn. red.), ale co se týče uměleckého dojmu, tak příliš silný nebyl.
Když jsem se dívala na ono ve filmu vyobrazené mistrovství světa v Bratislavě z roku 1973, kde Nepela obhájil titul, rozdíl oproti současnému krasobruslení je opravdu markantní. Zohledňovali jste i toto v tréninku? Učil jste se bruslit podle staré školy?
Ano, od začátku jsem byl velmi svázaný tím, jak Ondrej Nepela držel tělo. V některých prvcích, třeba mohawcích (při tomto kroku mění krasobruslař nohy i směr jízdy beze změny hrany, pozn. red.), to bylo fajn – tam ruce fungují jako taková vodováha. Jindy mi to ale komplikovalo trénink, protože paže nekopírovaly pohyb zbytku těla.
Zmiňujete mohawky… To zní, že jste do krasobruslařské terminologie zaplul hodně hluboko. Kam až jste se v tréninku dostal? Co všechno jste si vyzkoušel?
Vyzkoušel jsem si víceméně všechny základní prvky, které se děti učí první tři roky. Umím přešlapování vpřed i vzad, umím trojky (základní krasobruslařský obrat, pozn. red.) – ty uměl Nepela naprosto geniálně, ale třeba i piruetu na dvou nohách. Zajímavostí je, že jsem trénoval na bruslích pro tanečníky, protože jsou měkčí a nebylo je třeba tolik „rozjíždět“.
Foto CinemArt
V průběhu pěti měsíců jste absolvoval 140 hodin tréninku na ledě. Jak moc intenzivní to pro vás bylo?
Bylo to velmi náročné. Naší ambicí bylo, aby vše, co je mezi složitějšími prvky, které za mě dělal slovenský reprezentant Adam Hagara, působilo uvěřitelně. I díky filmu o Tonye Harding jsem věděl, jak se dají záběry sestříhat, proto mojí hereckou vizí bylo, aby se do materiálu zasahovalo co nejméně. Musel jsem se tedy naučit nájezdy do skoků, výskoky, i výjezdy. Tak, aby se střih odehrával opravdu jen v rotaci ve vzduchu. A to se, myslím, podařilo.
Jakou na to máte zpětnou vazbu z krasobruslařského světa?
Vlastně velmi dobrou, nad očekávání. Na druhou stranu jsem věděl, že za ty měsíce tréninku jsem opravdu udělal velký kus práce. Z krasobruslařské komunity mi chodí reakce, že na záběrech od pasu nahoru vypadám jako opravdový závodník.
Ještě bych se vrátila k tréninku. Narazil jste na nějaký prvek, který byl zkrátka nad vaše schopnosti?
Mám od narození trochu méně pohyblivé kyčle, takže vše, co vyžadovalo jejich vytáčení, mi dělalo problém a museli jsme pro jejich trénink hledat novou techniku. Nejobtížnější ze všech ale asi bylo kombinování prvků dohromady, abychom mohli rekonstruovat Nepelovu jízdu z mistrovství světa v Bratislavě. Tam, se přiznám, mi to hlava občas nebrala. A to celý život sportuji.
Z krasobruslařské komunity mi chodí reakce, že na záběrech od pasu nahoru vypadám jako opravdový závodník.
Chápu to správně, že jste byl na konci tréninkového procesu schopen zajet několikaminutovou Nepelovu volnou jízdu? Samozřejmě bez skoků a složitějších piruet…
Ano, přesně tak. Ve filmu se ale přirozeně nepoužilo všechno.
„Nohy“ vám ve filmu dělal Adam Hagara, momentálně nejlepší muž slovenského krasobruslení. Co vám během natáčení dala zkušenost s ním?
I když je to největší naděje slovenského krasobruslení za dlouhou dobu, byl při natáčení velmi pokorný a ohleduplný. Navíc máme dost podobný smysl pro humor, takže bych řekl, že jsme se stali i kamarády.
Plánujete v krasobruslení pokračovat?
Rád bych. Jen teď točím seriál ze sportovního prostředí, takže se nesmím zranit. Tudíž se snažím vyvarovat všech aktivit, u kterých hrozí nějaké nebezpečí. Jakmile ale skončím, rozhodně se půjdu projet. I když je mi jasné, že profesionální bruslaři si zdravotně vybírají svou daň, na mé rekreační úrovni jde o velmi komplexní a zdravý sport.
Budete i skákat?
Určitě. Ke konci natáčení jsem si zkoušel i toeloop.
Krasobruslení je obecně vnímané jako divácky velmi atraktivní sport a pohyb, na který se příjemně kouká. Prostředí tohoto sportu ale mnohdy zas tak přívětivé není. Měl jste v tomto ohledu možnost nahlédnout trochu za oponu, do šaten?
Bohužel ano, ale myslím, že se to netýká jen krasobruslení. Chodil jsem na otevřené tréninky, takže jsem zažil spoustu maminek, které si na svých dětech dost nevybíravým způsobem realizovaly své nenaplněné ambice. A aniž bych chtěl generalizovat, všiml jsem si, že v kolektivu krasobruslařek mnohdy panuje velká rivalita a že některá přátelství jsou jen naoko.
Foto CinemArt
Sledujete teď krasobruslení bedlivěji než před natáčením Nepely?
Sleduji! Jen si pojďme říct, co se stalo před pár dny, kdy Ilja Malinin zajel nejlepší jízdu v historii mužského krasobruslení. Je neuvěřitelné, jakým způsobem přepisuje možnosti tohoto sportu. Líbí se mi, jak pojímá své choreografie, které nejsou klasické, baletní, ale vycházejí spíše ze současného tance. V uvolněnosti se to s těmi Nepelovými nedá srovnat.
Film sleduje velmi krátký výsek ze života Ondreje Nepely. Jeho osud je ale o dost barvitější. V čem vás jeho příběh inspiruje?
Řekl bych, že v pracovitosti. Ta byla do velké míry ovlivněna jeho trenérkou, která dbala na to, aby měl perfektně naučené základy. A on plnil vše, co měl. Rád připomínám historku, kdy trenérka měla Nepelovi zadat, aby jezdil osmičky (povinné cviky, pozn. red.). Jenže na něj zapomněla, a když se vrátila po dvou hodinách zpátky na led, zjistila, že on je stále procvičuje…
Máte tuhle pracovitost společnou?
Řekl bych, že tohle nás spojuje. Oba rádi stavíme na pevných základech. A další společná vlastnost? Ani jeden z nás, troufnu si tvrdit, by nenazval svou práci prací, ale spíš radostí.
V jednom z vašich rozhovorů jsem se dočetla, že se chystáte do Londýna, kde byste rád profesně prorazil. Stále to platí?
Platí, rád bych se tam na rok přesunul, ale zatím jsem ve stadiu řešení. Jedu tam s tím, že se mi rýsuje mezinárodní zastoupení, což je na západním trhu klíčové. Mít dobrého agenta znamená poměrně velkou šanci na úspěch.
Myslíte si, že vám velká role v Nepelovi může v tomto ohledu prorazit cestu?
To záleží na tom, jak se povede film prodat do zahraničích distribucí nebo na festivaly. Je ale pravda, že Ondrej Nepela je role, která má potenciál zaujmout nejen u nás.
The post Za pár měsíců krasobruslařem. S Nepelou mě pojí pracovitost, říká Josef Trojan appeared first on Forbes.
