Ze skladu obilí místo pro kulturu a umění. Dva nadšenci zachránili Sýpku Lemberk

Forbes Před 8 hodinami

Kdybyste na místo přijeli před pěti lety, nebyla by Sýpka Lemberk přes náletové dřeviny ani vidět. Dnes je centrem místního kulturního dění, setkávání a také prostorem, kde si její majitelé, Lucie Havlová a Tomáš Hendrych, plní nejen své galerijní sny.

Cesta z Prahy na sever nezklamala. Na trase nás tradičně potkala mlha, rychlá přeháňka i náhlé vyčasení s výhledem na Ještěd. Míříme do několik kilometrů vzdálené obce od Liberce, do Lvové u Jablonného v Podještědí. Právě tady se nachází Sýpka Lemberk, za kterou stojí Lucie Havlová a Tomáš Hendrych.

„Uvidíme, kolik nám sem o víkendu přijde lidí, má se hodně ochladit,“ říká mi hned v úvodu spolumajitelka bývalého skladu obilí Lucie Havlová. I ona sem, do prostor, které se v posledních letech proměnily na výstavní a kulturní centrum, dojíždí se svým společníkem Tomášem Hendrychem z Prahy.

V sezoně, kdy je Sýpka Lemberk otevřená, klidně i několikrát do týdne. Byť oba mají k severočeské obci vztah – jejich rodiče tu měli chalupy a oni se tu potkávali už jako děti –, je stále nejvíce zaměstnává chod břevnovské galerie Kuzebauch a knihovny materiálů matériO, kterou společně provozují od roku 2011.

Před pěti lety však se svými uměleckými aktivitami expandovali za hranice hlavního města. Bývalá zámecká sýpka, umístěná jen několik desítek metrů od zámku Lemberk, jako by si na své nové majitele počkala. Že je na prodej, upozornila pražský tandem společná známá, s níž se Tomáš Hendrych a Lucie Havlová znají už od dětských let.

O tom, že náletovými dřevinami zarostlou sýpku v havarijním stavu pořídí, bylo prý jasno okamžitě. Provozovatelé pražské galerie, která se zaměřuje především na ateliérové sklo s přesahem do umění, proto sehnali spoluinvestora – manžela Lucie, Stanislava Havla – a před pěti lety, v době covidové pandemie, se pustili do rekonstrukce.

Ke zchátralým památkám – nebo minimálně zajímavým historickým stavbám – měli přes Tomáše Hendrycha blízko. Bývalý profesionální mim s dvacetiletou kariérou a zkušenostmi z filmové produkce totiž v minulosti spolupracoval s Davidem Vávrou na pořadu Šumná města a následné osvětové iniciativě Šumná a bezbranná.

Rekonstrukce sýpky v řádech jednotek milionů korun proběhla i přes svůj rozsah velmi citlivě. Vnější fasáda zůstala v původním stavu, jedinou výraznější intervencí je přístavba sociálního zázemí. Zachovat původní podobu zemědělské stavby co možná nejvíce se pak noví majitelé snažili i uvnitř. „Chtěli jsme udělat nezbytné minimum, aby to tu mohlo fungovat a zároveň abychom tu zachovali původní ráz,“ říká Lucie Havlová.

Na přilehlém pozemku oživili vodu a zafixovali cenné barokní krovy. Třípatrový prostor zrekonstruované sýpky, na kterém se podílel bratr jednoho ze spolumajitelů, architekt Jan Hendrych, pak rozdělili do tří samostatně fungujících výstavních prostor. V nich se program mění jednou do roka, vždy na sezonu od května do zimy.

V tom nejvyšším dnes najdeme výstavu Víš, co nosíš představující středoevropské oděvní a textilní projekty, které vynikají inovativním přístupem k získávání a zpracování materiálu. „Tímto přímo navazujeme na činnost naší materiálové knihovny,“ říká Lucie Havlová, absolventka Vysoké školy chemicko-technologické, kterou od mládí zajímal přesah vědy do umění či designu.

Po edukativním patře scházíme společně do patra „komunitního“, kde majitelé sýpky prezentují umělce spjaté s místním děním. Dnes tu proto najdeme výstavu Karla Šimona, amatérského fotografa a mnicha v bazilice svatého Vavřince a svaté Zdislavy v areálu nedalekého dominikánského kláštera.

Na jméno svaté Zdislavy, české šlechtičny a zakladatelky klášterů svatořečené před třiceti lety, narážíme společně s majiteli během návštěvy hned několikrát. Jak upozorňují, jejich kulturní projekt představuje pouze jednu z mnoha historických vrstev provázaných s okolím zámku Lemberk.

„V sedmdesátých a osmdesátých letech se tady sdružovalo mnoho umělců a kreativců. Nešlo o aktivní disidentskou skupinu, která by hlasitě protestovala proti režimu. Vytvořila si tu ale takový vnitřní exil, díky němuž přežívala,“ říká Tomáš Hendrych k rodinám restaurátorů, grafiků nebo diplomatů usazených poblíž Jablonného v Podještědí.

Další vrstvou, na které majitelé stavějí, jsou pak devadesátá léta a místní sochařská sympozia, kterých se účastnil i Karel Nepraš, Jiří Beránek nebo Jiří Sopko. „My jsme tu teprve pět let. Čím více se zajímáme o historii místa, tím větší cítíme odpovědnost, abychom tu nedělali blbosti,“ směje se Lucie Havlová.

Povídání o sochách nás přibližuje poslední zastávce: přízemí sýpky a aktuální výstavě Rozhraní sochaře a sklářského výtvarníka Petra Stanického, který s majiteli galerie Kuzebauch v minulosti už několikrát spolupracoval. Tady však dostal na rozdíl od Břevnova pro své rozměrné sochy kombinující sklo, kov i dřevo velkorysejší prostor.

„Tak trochu si tím kompenzujeme fakt, že v Praze máme na výstavy asi jen třicet metrů čtverečních,“ říká mimoděk Tomáš Hendrych. Prostor sýpky naopak nabízí možnost vystavovat velkoformátová díla, která v kulisách starých dřevěných trámů a podlahy dostávají možnost vyniknout.

Proč se majitelé bývalého skladu obilí rozhodli z místa vybudovat komunitní, umělecké a vzdělávací centrum namísto toho, aby z něj udělali prosperující a finančně návratnější svatební místo nebo butikový hotel? Proč do projektu investují vlastní prostředky plynoucí ze zastupování českých firem na veletrzích ve Frankfurtu?

„Člověk má i s přibývajícími lety touhu po přesahu. Cítím, že jsem měla celý život možnost se učit a růst, a tohle vnímám jako jakousi formu odplaty,“ říká Lucie Havlová.

„Souhlasím, tohle je způsob, jak vrátit něco zpátky,“ dodává Tomáš Hendrych. Oba ale vzápětí doplňují: „Entuziasmus je jedna věc, ale člověk musí počítat s tím, že podobné projekty přinášejí i mnoho starostí. Nechceme tu vytvářet dojem, že je vše jen romantické, často narážíme na vlastní limity,“ říkají.

I přesto mají se svým nejnovějším projektem velké plány. Rádi by se sochami, které tu budou vystavovat, expandovali do okolí a vytvořili tu po vzoru norského Kistefosu – ten je majitelům velkou inspirací – sochařský park. V plánu je pak i vybudování kavárny, která by doplnila kulturní program sýpky.

The post Ze skladu obilí místo pro kulturu a umění. Dva nadšenci zachránili Sýpku Lemberk appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek