Švýcarský mecenáš podpořil univerzitu v Curychu a ta získala dva držitele Nobelovy ceny. Český investor Jan Barta se tím inspiroval a nabídl deset milionů korun na podporu kterékoli české univerzity, která přivede do Česka alespoň na tři roky některého z držitelů Nobelovy ceny. Na přednášku nobelistů nebo jiných vědeckých superhvězd potom nabízí příspěvek 250 tisíc korun. Rozhýbe to české vědecké prostředí? A kolik vůbec stojí „pořídit“ si nobelistu?
„Přivést nobelistu na několikaletý pobyt v Česku vidím jako výzvu, kterou bude těžké naplnit. Vybrané vědecké instituce v nejrozvinutějších zemích světa, jako jsou USA, Velká Británie a do určité míry i Francie, Německo, skandinávské země a Japonsko, poskytují excelentním vědcům takové zázemí a podporu, které pro Česko zatím mohou být pouze inspirací,“ říká Milan Jirsa, předseda Grantové agentury ČR.
Důležitou roli v tom podle Jirsy hraje i finanční ohodnocení těchto vědců, které se pohybuje v řádu statisíců dolarů ročně.
Pro srovnání Jirsa uvádí prestižní americkou nadaci Howard Hughes Medical Institute, která podporuje seniorní vědce částkou jedenáct milionů dolarů na sedm let. „Kombinace zázemí prověřených špičkových institucí, excelentních vědců a vysoké, stabilní a dlouhodobé podpory jejich bádání je důvodem, proč se nobelisty nedaří přetahovat ani do bohatších zemí, než je Česko,“ vysvětluje Jirsa.
Podle Šárky Pospíšilové, prorektorky pro vědu a výzkum z Masarykovy univerzity, jsou finanční náklady na etablování nobelisty v oblasti přírodních a lékařských věd v desítkách milionů korun. Nejde ale jen o peníze a vhodné pracovní prostory. I to by bylo řešitelné, ale potenciálních zájemců asi nebude mnoho.
„Nobelova cena je většinou udělována spíše v seniorním věku, kdy je pro tyto vědce často obtížné z pracovních i osobních důvodů se stěhovat do jiné země, nebo spíše na jiný světadíl,“ poznamenává Šárka Pospíšilová. Zdůrazňuje ale, že i když je to těžký úkol, neznamená to, že by se o to české instituce neměly pokoušet. „Nabízená finanční podpora ve výši deseti milionů korun by v tom mohla být velmi užitečná,“ dodává prorektorka Masarykovy univerzity.
Podobně to vidí i Monika Vondráková z Nadace Neuron, podle níž by se náklady na tříletý pobyt nobelisty pohybovaly v řádu desítek milionů korun. Nejde přitom jen o osobní náklady, ale také o výdaje na tým, vybavení a provoz. „To ale není nereálné. Musí se do toho ovšem zapojit víc subjektů, univerzita, stát, možná soukromí mecenáši. Deset milionů, které nabízí Jan Barta, bude jen část celkového rozpočtu, ale může to být skvělý impuls,“ říká Monika Vondráková.
O tom, že má smysl lákat špičkové vědce na dlouhodobější i kratší pobyty, je přesvědčená i rektorka nejstarší české univerzity. „Posledním nobelistou, který u nás přednášel a s kterým jsem osobně jednala o možnostech přivést vědce z USA do ČR, byl Viktor Ambross, laureát Nobelovy ceny z roku 2024,“ říká Milena Králíčková z Univerzity Karlovy.
Většina oslovených odborníků, kteří iniciativu Jana Barty vítají, se ale shodují na tom, že by bylo lepší peníze investovat do přilákání vycházejících vědeckých hvězd, případně špičkových českých vědců, kteří působí v zahraničí.
„Za těch deset milionů je lépe přitáhnout mladou rising star, která tady něco opravdu vybuduje. Na Ústavu organické chemie a biochemie to takhle už děláme, a tohle opravdu funguje,“ komentoval návrh Jana Barty na síti X Jan Konvalinka s tím, že i když nápad zní zajímavě, nemyslí si, že lákat nobelisty je ta správná cesta.
Skeptický pohled mají i další. „Vědu v Česku nebrzdí tolik nedostatek jednotlivých vědkyň a vědců, kteří jsou světovými špičkami ve svých oborech, jako spíše kultura uzavřenosti, průměrnosti a zachovávání statutu quo na většině pracovišť,“ říká Matouš Glanc z organizace Czexpats in Science. Podle něj je proto nutné vytvořit kritickou masu vědkyň a vědců s otevřenou myslí a globálními ambicemi, spíše než dovést jednoho „osamělého hrdinu nebo hrdinku“, byť na úrovni nobelistů.
Také ředitel prestižního institutu Cerge-EI Marek Kapička si nemyslí, že je Česko momentálně v situaci, kdy by mělo smysl usilovat o přilákání nositelů Nobelovy ceny. „To by vyžadovalo přehodnocení priorit, jasné odlišení excelentní vědy na světové úrovni od průměru a výrazně větší systémovou podporu,“ říká.
Větší smysl by proto podle něj dávaly snahy přitáhnout spíše vycházející vědecké talenty. „Na tomto poli je nabídka přece jen širší. I v takovém případě však platí, že bez existujícího excelentního prostředí a bez dlouhodobé ochoty univerzit tyto pozice skutečně podpořit to fungovat nebude,“ říká Marek Kapička.
A ředitel Cerge-EI upozorňuje ještě na jeden problém, který brzdí přilákání vědeckých hvězd na české univerzity: chybí akademicky vyspělé prostředí, na které jsou tito vědci zvyklí. „Muselo by jít o místo, kde se u oběda povídá o nejnovějším výzkumu, nikoli o univerzitních regulacích, administraci grantů nebo nedostatku dlouhodobého financování.“
Zatímco dlouhodobý pobyt je podle expertů spíše nereálný, krátkodobé návštěvy a přednášky nobelistů se uskutečnit dají a české instituce se o to snaží. „Důležitou roli hrají i osobní kontakty,“ připomíná Milan Jirsa z Grantové agentury ČR.
Muselo by jít o místo, kde se u oběda povídá o nejnovějším výzkumu, nikoli o univerzitních regulacích, administraci grantů nebo nedostatku dlouhodobého financování.
Marek Kapička, ředitel institutu Cerge-EIZmíněné Cerge-EI v tom má dlouholetou tradici. Už 21 laureátů Nobelovy ceny za ekonomii na tomto institutu přednášelo, tři dlouhodobě působí ve Výkonném a dozorčím výboru instituce. Letošní laureát Nobelovy ceny za ekonomii Philipp Aghion je dokonce členem výboru už od založení Cerge-EI.
„Někteří naši výzkumníci s nositeli Nobelovy ceny také spolupracují na výzkumu, například profesor Filip Matějka s profesorem Christopherem Simsem,“ říká Marek Kapička, podle kterého se chystají další návštěvy významných laureátů.
”Ve chvíli, kdy jste špičkové vědecké pracoviště, které je v zahraničí známé a uznávané, není nereálné nositele Nobelovy ceny získat pro přednášku. To, zda pozvání přijmou, často závisí na osobních kontaktech a ty mohou vzniknout jen tehdy, pokud daná instituce dělá vědu na opravdu vysoké úrovni,” dodává Kapička.
Získat Nobelisty na přednášky by podle Šárky Pospíšilové pomohlo nejen zvýšit kvalitu výzkumu v Česku, ale i motivaci studentů k zapojení do vědy. „Z vlastní zkušenosti mohu říci, že osobní setkání s těmito osobnostmi je velkým zážitkem a motivací jak pro vědecký, tak i osobní život,“ říká prorektorka Masarykovy univerzity, na které přednášely už přes dvě desítky nositelů Nobelovy ceny, ale i držitelé dalších prestižních ocenění jako je třeba Turingova cena.
Přítomnost vědeckých hvězd přitom má obrovský dopad nejen pro omezený okruh odborníků. „Tito lidé představují živý důkaz toho, kam až se dá ve vědě dojít, a jejich osobní příběh má často mnohem větší dopad než jakýkoli program nebo grant. Dokážou přirozeně přenést know-how o tom, jak funguje světová věda – nejen tím, co říkají, ale hlavně tím, jak vedou tým, jak myslí, jak rozhodují,” říká Monika Vondráková, podle níž má smysl usilovat jak o Nobelisty, tak i o vycházející hvězdy.
„Ideální je kombinace – získat někoho, kdo už světovou špičku reprezentuje, a zároveň přivést mladé talenty, kteří se díky němu budou moci učit. To je recept na skutečný rozvoj vědy,“ dodává šéfka Nadace Neuron.
Otevření zahraničním vědcům je zásadní i podle Radomíra Pánka z Akademie věd ČR, zdůrazňuje i důležitost propojení soukromého kapitálu s vědeckými institucemi. „To je cestou, jak české vědě otevřít nové možnosti a přilákat do země špičkové talenty ze světa. Každý krok tímto směrem mění ‚brain drain‘ v ‚brain gain‘ – tedy přetváří odliv mozků v jejich návrat,“ říká Radomír Pánek.
Zajímavou cílovou skupinu přitom představují čeští vědci, kteří dlouhodobě působí v zahraničí. Podle nedávné studie organizace Czexpats in Science totiž až polovina z nich uvažuje o návratu do Česka.
„Vzhledem k jejich rodinným a osobním vazbám, ale také touze přispět k rozvoji vlastního oboru nebo vědy v Česku, je snazší je přesvědčit k příchodu do Česka,“ dodává Matouš Glanc s tím, že právě investice do rozjezdu nových výzkumných programů mladých vědců by byl efektivnější i realističtější způsob, jak české vědecké prostředí posunout směrem ke světové špičce.
Velmi zajímavou cílovou skupinou jsou z tohoto pohledu čeští vědci a vědkyně působící dlouhodobě v zahraničí. Podle studie organizace Czexpats in Science, která komunitu právě takových vědeckých expatů a expatek sdružuje a podporuje, jich o návratu do Česka uvažuje až padesát procent. Vzhledem k jejich rodinným a osobním vazbám, ale také touze přispět k rozvoji vlastního oboru nebo vědy v Česku jako takové, je snazší je k příchodu do Česka přesvědčit.
The post Filantrop Barta láká do Česka nobelisty. Je v tom několik háčků, zní z univerzit appeared first on Forbes.
