Kultovní prostor Kasárna Karlín se znovu otevírá veřejnosti. Prostorný dvůr ožil – na novém hřišti si tu v parném červnovém dni hrají děti, zatímco rodiče vybaveni chlazenými nápoji posedávají ve stínu stromů. Na první pohled se může zdát, že se za uplynulý rok, kdy Kasárna musela náhle přerušit svůj provoz, nic nezměnilo. Po chvíli však začne být jasné, že změn se tu událo mnoho.
Provozovatel Matěj Velek byl úspěšné kulturní centrum nucen zavřít před více než před rokem, potom co Stavební úřad Prahy 8 vydal rozhodnutí, že budova kasáren není zkolaudována pro podobný typ provozu.
Pražští zastupitelé ale loni v prosinci schválili změnu územního plánu, která nabyla platnosti letos v březnu. A od té doby už podle Velka i jeho právníků nic nebránilo tomu, se do venkovních prostor bývalého armádního cvičiště vrátit.
Zavření Kasáren Karlín předcházela dlouhodobá aktivita odpůrců projektu v zastoupení bojovníka proti hluku a člena hnutí Rezidenti 1 Miloše Závory. Ten se v záležitosti angažoval ve jménu sousedů, již si dlouhodobě stěžovali na hlučný program.
Po schválení oné dlouho připravované změny v územním plánu podal Miloš Závora jménem nespokojených místních občanů proti rozhodnutí žalobu. Tu však soud začátkem května zamítl.
Kasárna měla ovšem nejen své odpůrce, ale i řadu podporovatelů, kteří znovuotevření podpořili ve dvou sbírkách na platformě Darujeme.cz, přičemž celková částka dosáhla přibližně jednoho milionu korun.
V areálu kasáren mi podává ruku opálený tmavovlasý muž ve slunečních brýlích. Na pražské kulturní scéně známý Matěj Velek před karlínským kulturním zařízením provozoval podobný projekt i na Nákladovém nádraží Žižkov.
Svou činností se podle svých slov snaží dlouhodobě ukazovat, že ke kultivování města není vždy nezbytný obří kapitál, ale především dostatek energie, pevná vůle a stabilní tým lidí.
Kasárna Karlín otevírali manželé Velkovi v roce 2017 s nevelkým kapitálem asi tři sta tisíc. Dnes už ale do projektu, zahrnujícího i revitalizaci části zchátralého areálu, investovali přibližně patnáct milionů korun. Na nádvoří vysázeli přes tři desítky stromů, vybudovali několik hřišť a zaměstnali asi dvacet lidí a stovkám dalších poskytli sezonní brigády.
Kdy jste (znovu)otevřeli?
Šestadvacátého května jsme otevřeli pro naše sousedy a dárce, kteří nám přispěli ve sbírce. Chtěli jsme jim tímto způsobem poděkovat. Pár dní před otevřením se za mnou zastavila 6. B z Lyčkova náměstí s poukazem na osm tisíc šedesát korun. To jsem málem neustál, skoro jsem se rozplakal. Když jsem jim řekl, že za pár dní otevíráme, měli tak velkou radost, že mě to úplně odzbrojilo. Tyhle děti sem dennodenně chodily s družinou, vyrostly tu.
Jak sousedská otvíračka proběhla?
Pršelo, a tak místo tisícovky dárců – díky kterým jsme získali prostředky, abychom vůbec byli schopni otevřít, protože bez nich bychom to ekonomicky vůbec nezvládli – jich přišlo jen pár desítek.
Otevírali jsme v šest večer. V šest nula pět se mě kolega zeptal, jestli bych už nechtěl jít otevřít tu bránu. V tu chvíli jsem si říkal: Ono se to vážně děje. V ten večer jsme si alespoň vyzkoušeli, jestli to, co jsme stihli za deset dní postavit, dává smysl.
A nazítří už jste otevřeli naostro?
Ano. Pak jsme byli připraveni na oficiální otevíračku – sedmadvacátého května v deset dopoledne. To už byl plnohodnotný den se vším všudy: lidé si přišli zahrát beach, rodiče i učitelé z nedalekých škol k nám vzali děti na úplně nové hřiště.
A večer?
Večer se strhla mela. Zdálo se, že nás přišli podpořit opravdu všichni, kdo měli ruce a nohy. Bylo hezky a mnoho lidí se na otevření asi opravdu hodně těšilo.
Kasárna Karlín momentálně fungují jen ve venkovních prostorách. Zázemí budovy je nyní k veřejnosti nepřístupné. Jak jste se vypořádali se silnými přívalovými dešti, které v následujících dnech zasáhly Česko?
Hned druhý den po oficiálním otevření jsme právě kvůli silnému dešti museli zase zavřít. Nakonec nám to ale asi pomohlo. Nápor v první den pro nás byl popravdě trochu šok.
Se svolením Kasárna Karlín
U vstupu do Kasáren nemáme turniket, neplatí se tu vstupné, ale odhaduju, že se tu za ten den vystřídala asi tisícovka až dvě lidí a večer jich tu pak sedělo dobrých pár stovek. Upřímně ale doufám, že teď už nás čekají spíš hezké letní dny. Rušit kvůli bouřkám směny a čelit výpadku příjmů je dost náročné.
Jak jste znovuotevření prožíval?
Moji známí se mě pořád ptali: Tak co, máš radost? Ale já jsem fakt neměl čas si tu ani na chvilku sednout, rozhlédnout se, zamyslet se nad tím, co se nám povedlo, a upřímně se z toho radovat. Kdo se ale ze znovuotevření radoval, byly moje tři děti. To, že zatím otevíráme jen venek, bylo pod jejich rozlišovací schopnost a jejich nadšení mě nabíjelo.
Jak lidé na současné provizorium v podobě pouze venkovního zázemí, a to včetně baru i záchodů, reagují?
Většině lidí bylo úplně jedno, že si nemůže dojít na vnitřní záchod (respektive na všech asi třicet záchodů, co jsme tu postupně postavili), ale do dopravního kontejneru před budovou. Nikomu ani nevadí, že je sortiment na baru omezený nebo že sem zatím nemohou přijít na film či koncert.
To, co se nám tady podařilo vytvořit, zkrátka je pro tolik lidí tak velkou přidanou hodnotou života ve městě, že ústupky, které jsme museli udělat, víceméně ignorují. To mě znovu utvrdilo v tom, že projekt Kasáren Karlín je natolik smysluplný, že to stálo za to – to rok vydržet.
Měl jste pochybnosti, jestli to vydržíte?
V lednu nebo v únoru jsem si uvědomil, že mi docházejí síly. Bál jsem se, že už nedokážu dál vzdorovat a vydržet s dosavadním nasazením. Že už nedokážu věřit, že se to jednoho dne podaří. Tehdy se totiž otevření zdálo fakt v nedohlednu. Věděl jsem ale, že protistrana sází na to, že se nakonec vzdám. Jenže kdybych před sebou tenhle boj prohrál, nevím, jestli bych se byl ještě schopen pak zvednout.
Foto Kasárna Karlín
Kdy se to zlomilo?
V březnu, když dlouho avizovaná změna územního plánu dospěla k takzvanému čistopisu a bylo konečně možné požádat Odbor územního rozvoje Magistrátu hlavního města Prahy o závazné souhlasné stanovisko k dodatečnému stavebnímu povolení. A v tu chvíli mi zároveň došlo, že nic nebrání tomu, abychom mohli otevřít nádvoří.
Jak to?
Protože po všech úvahách a konzultacích s advokáty, s magistrátem coby majitelem objektu, i s kolegy z neziskové organizace, jejímž prostřednictvím Kasáren Karlín zřizujeme, se ukázalo, že pro náš typ provozu už nám v cestě nestojí žádná legislativní překážka. Nic už zkrátka nebránilo tomu, aby sem lidé přišli pobýt tak, jak byli zvyklí, s výjimkou, že nemohou jít dovnitř budovy.
Uvědomil jsem si, že otevření venkovních prostor je určitá cesta ven z průšvihu, do něhož jsme se dostali. Asi to není dlouhodobé řešení, ale to, že tu zase mohou vřískat děti a lidé si mohou zahrát beach či petanque, má přinejmenším symbolický význam. I když bohužel zatím mohou hrát jen na půlce hřiště, protože ta druhá je teď za plotem.
Za plotem?
Předchozí majitel – to znamená stát – objekt zanedbával. Nádvoří i část domu, které jsme před osmi lety dostali do pronájmu, byly ve zbídačeném stavu. Postupně se nám podařilo je dát jakž takž do pořádku. Avšak druhá část budovy, již v pronájmu nemáme, v mezičase jen více chátrala. Současný majitel – tedy Praha – se ke stavu budovy postavila zodpovědně.
V nově zpracovaném posudku od statika stálo varování, že se některé části fasády mohou zřítit. Peníze na opravu ale město zatím nedalo a já se bál, aby na někoho nespadl kus fasády. Vyzval jsem proto magistrát, aby svou budovu oplotil, a jen doufám, že to není finální řešení a že město brzy zahájí nezbytnou sanaci.
Se svolením Kasárna Karlín
Od září se do zmíněné části budovy dočasně stěhují studenti a studentky pražské UMPRUM. Školu na Palachově náměstí totiž čeká dvouletá rekonstrukce. Co na nové sousedy říkáte?
Soused v podobě UMPRUM je víc, než v co jsem doufal, jsem strašně rád, že se to děje. Nadto polovina našich barmanů tuto školu studuje, tak to aspoň nebudou mít daleko.
Těším se na to, že se nebudu dívat do temných oken, ale že se v protější budově bude svítit a větrat, což tomu baráku rozhodně prospěje. A navíc to bude pilotní projekt, který ukáže, že kasárna může skvěle sloužit nejrůznějším účelům. Já v celém objektu od začátku vidím hlavně nevyužitý potenciál.
Proč jste ale čekali až do května, když zelenou jste dostali už v březnu?
Od změny územního plánu to k otevření byla ještě dlouhá cesta. Limitovalo nás několik věcí: nula na účtu, vyčerpání původního týmu – lidé nevěděli, jestli to ještě zvládnou, proti nám brojící protistrana a samozřejmě počasí.
Rozhodnutí otevřít pouze nádvoří navíc znamenalo obětovat mnohé z toho, co nás na provozu baví, a nikdo si neuměl představit, co všechno bude pouze venkovní zázemí obnášet. Když jsme se ale posléze v týmu shodli, že do toho prostě jdeme, cítil jsem jiskřičku naděje, ze které půjde vykřesat nový oheň. Všechno ostatní už byla hračka! To už jsme jeli podle scénáře. Nic z toho by se ale nestalo bez nezdolného týmu, který za Kasárna Karlín po celou dobu stál.
A je to pořád původní tým? Když jsem dnes přicházela, stál na baru kluk, který čekal na pohovor…
Mezi barmany a barmankami došlo k největším obměnám. Původní silné jádro asi padesáti lidí, kteří u nás celoročně pracovali za barem, se s nuceným uzavřením rozprchlo do všech stran.
Interní tým – vedení Kasáren – tedy lidé, se nimiž běžný zákazník víceméně nepřijde do kontaktu, zůstal beze změny. Většina kolegů a kolegyň, kteří tu byli před zavřením, se vrátila. Až na pár výjimek to skoro nikdo nevzdal.
A co vy? Změnil vás uplynulý rok?
Částečně ano. Díky zavření jsem si uvědomil, že nějakou změnu vlastně potřebuju. Kasárna Karlín byla pro moji rodinu hlavním zdrojem obživy, takže jsem se loni vrátil ke své někdejší živnosti – truhlařině, u které bych dílem chtěl zůstal i po znovuotevření.
Výsledky truhlářské práce jsou hmatatelné, což je dost uspokojivé. A obecně bych chtěl trochu ubrat plyn a trávit více času se svými dětmi a ženou.
Jak jste se přizpůsobili stížnostem na přílišný hluk? Budou Kasárna Karlín stále synonymem kulturního a společenského života?
To budou! Přijali jsme ale celou řadu opatření, které charakter kasáren notně promění. Jsou to ale dobré kroky směrem k udržitelnosti našeho provozu. Určitě jsme někdy někoho ze sousedů naštvali tím, že koncert byl hlasitý nebo že tu křičely děti.
Lidé z vedlejšího domu na mě už dlouho mají číslo, a když se jim něco nelíbí, zavolají. To je normální sousedský vztah – dávat si vzájemně zpětnou vazbu, co funguje a co ne. Všem stížnostem jsme se vždy snažili vyjít vstříc – ať už šlo o hluk, kouř z ohniště, nebo zvuk vysypávaného skla pozdě v noci. Dnes máme na popelnici nápis: Nevysypávejte sklo a plechovky v noci!.
Z nových opatření, která jsme přijali, bych zmínil zrušení malých koncertů a výrazné omezení těch velkých, a to víceméně jen na ty benefiční pro organizaci Asistence, jež se stará o lidi s fyzickým handicapem. Čeho se ale vzdát nechceme, je to, že si tu lidé mohou do půlnoci povídat. Z toho důvodu jsme posílili ostrahu, která hlučnější jedince umírňuje.
Se svolením Kasárna Karlín
A co letní kino? Toho jste se vzdali?
Nevzdali. Další promítání už ale chystáme jako silent kino do sluchátek. Připouštím, je to pro nás technologická i ekonomická výzva, ale ve finále to bude pozitivní změna pro všechny. V posledních letech jsme totiž po desáté promítali tak potichu, že nás diváci pravidelně prosili, že přes projíždějící vlaky a auta nic neslyší.
V současné chvíli stojíme před rozhodnutím: buď se přikloníme k neúměrně drahému řešení, nebo k tomu, že divák do našeho kina musí přijít s vlastním chytrým telefonem a bluetooth sluchátky. Druhá varianta se nám ale moc nezamlouvá, protože jedním z našich základních pilířů je nízkoprahovost.
Základních pilířů?
Když jsme v roce 2017 otevírali, vytyčili jsme si čtyři zásady a řídíme se jimi dodnes. Zaprvé chceme být otevření pro všechny bez rozdílu – zajistit, aby byl prostor bezbariérový a ekonomicky nízkoprahový. Zadruhé se bráníme zbytečnému vizuálnímu smogu – byť by příjmy z reklamy mohly dobře dorovnávat konstantní finanční deficit, jenž v kultuře panuje.
Do třetice chceme být šetrní vůči životnímu prostředí – neprodukujeme zbytečný jednorázový odpad. Naopak je naším cílem ukazovat, že jeden kus prkna může sloužit na deset různých způsobů a že se věci dají recyklovat a opravovat.
To souvisí i s naší čtvrtou zásadou: vždy usilujeme o uměleckou či řemeslnou přidanou hodnotu. Ať už jde o výběrovou kávu, z níž naši baristi vykouzlí skvělé espresso za přijatelnou cenu, nebo o stůl ze starých prkének a vojenských mříží, u něhož teď sedíme. To jsou naše čtyři body, kterých se držíme, co to jen jde, abychom nesešli z cesty, kterou jsme si předsevzali.
Budeme si v zimě moci sednout dovnitř?
Já věřím, že i dřív!
The post Návrat Kasáren. Nemohl jsem uvěřit, že se to fakt děje, říká jejich šéf Matěj Velek appeared first on Forbes.
