Do katalogu Disney+ přibyl nenápadný, leč o to víc vtahující pořad prozkoumávající Itálii a především specifickou gastronomii určitých regionů. Smyslnou podívanou táhne jako vždy elegantní Stanley Tucci a nepřeberný svět vůní.
Cestopisně gastronomické pořady, obzvlášť o Itálii, nejsou žádnou novinkou. Ostatně i Česká televize již několik let vysílá cyklus Manu a Matěj. Stanley Tucci coby producent a průvodce malebnými krajinami a omamnými vůněmi přesto k takřka „spotřebnímu“ žánru přistupuje s nebývalou péčí, šarmem a přesahem.
Jeho předchozí série Stanley Tucci a všechny chutě Itálie posbírala několik nominací včetně jedné proměněné pro nonfikční seriál, produkce CNN jej i tak zrušila, kvůli škrtům ve studiu Warner Bros., jež stanici vlastní. Tucci v Itálii tak přesedlal k National Geographic, spadající pod Disneyho konglomerát.
Pětidílný pořad objevuje méně prozkoumaná zákoutí italských regionů, od mramorového epicentra v Toskánsku přes průmyslové centrum Lombardie po venkovskou periferii Říma.
Tucci v každém regionu hledá signifikantní pokrmy a to, jakým způsobem vystihují lokální étos. Nejde však pouze o výchvalné ochutnávání, jakkoli se od něj vše odvíjí, ale o chytře a plasticky rozkreslenou fresku soudobých subkultur.
Určujícími motivy jsou tradice, sdílená kulturní identita a propojování minulosti se současností. Skrze konverzace o jídle blíže poznáváme konkrétní oblasti i dnes již vymírající profese, jako například honáky krav, stejnou měrou ale také nejmodernější výdobytky, jež hýbou gastronomickými trendy, jako třeba vertikální farmu.
Distribuce informací se opírá o vyprávění lokálních obyvatel a Tucciho kontextuální komentář. Ten nikdy není přehuštěný a nestává se z něj didakticky dějepisný výklad. Dominantním a paradoxně vtahujícím prvkem je skutečnost, že Tucci se jakožto průvodce mnohem více stará o lidi před kamerou než o komunikaci směrem k publiku.
Díky tomu se série nese v organicky nenuceném tempu. Kamera plynule přechází od rozsáhlých scenerií k dobře vybraným detailům u rodinného stolu. Jinde nadužívané dronové záběry mají své opodstatnění a neplýtvá se jimi. Elegantní snímání s vysokou hloubkou ostrosti a plynule pomalým pohybem umocňují všudypřítomné požitkářství a nutnost na chvíli zastavit čas.
Jídlo je v hlavní roli propojováno s technologií a tradicemi. Stejná pozornost je věnována promaštěnému stánku s rychlým občerstvením i luxusní restauraci. Tvůrci vyzdvihují tradice, stejnou měrou ale reflektují i určitou rigidnost a odmítavost lokálních směrem k větší inovaci. Uznání se tak dočká mix italské a japonské kuchyně i jednoduché špízy na venkovním grilu uprostřed pole.
Jakkoli nám Tucciho reakce a rozplývání se nad gastronomickou dokonalostí a láskou ke kraji i lidem mohou připadat po čase značně repetitivní, vysoká sociologická hodnota, upřímnost a hluboce lidské ladění tuto skutečnost více než vyvažují. Obecně ona dávka poctivé a čiré pozitivní televize se v dnešní době přeřvaných reality shows jeví jako sci-fi.
Tucci v Itálii tak díky svému zdánlivě nonšalantnímu a uvolněnému, přesto vždy nesmírně cool průvodci, a především unikátně pojatému rozkrývání různorodých chutí, které vždy znamenají mnohem více než jen pomíjivý zážitek na talíři, představuje ve svém subžánru a vytyčených mantinelech jeden z nejchutnějších pořadů vůbec.
The post Tucci v Itálii. Známý herec nás učí milovat život skrze chuťové pohárky appeared first on Forbes.
