Její tým s projektem AI dětem dokázal za rok a půl práce a 3,8 milionu korun vybudovat jeden z nejkomplexnějších vzdělávacích projektů o umělé inteligenci ve střední Evropě. „Ten den, kdy bylo hotovo, si budu pamatovat navždy. Všechno jsem si to odmakala, ale věřím tomu,“ říká zakladatelka Eva Nečasová.
Jejich Kurikulum umělé inteligence pro základní a střední školy si už stáhlo přes 25 tisíc lidí, v pilotáži spolupracovali s 52 školami, šíří ho Národní pedagogický institut, s nímž podepsali memorandum o spolupráci, a tým školitelů dnes vede zhruba dvacet školení měsíčně.
Na rozdíl od řady jiných projektů AI dětem nepřináší jen informatiku, ale i praktický přesah do všech předmětů ve škole. „Technologie není cíl, ale nástroj. Učíme pedagogy pomáhat dětem přemýšlet o světě, ve kterém vyrůstají,“ říká Nečasová.
Po úvodní investici Nadace rodiny Tykačových nyní projekt přešel na vlastní byznysový model. Školy platí za školení dvacet tisíc korun, částečně je podporují i nadace České spořitelny, Microsoft a Google, který financuje vývoj aplikace Tiny.school částkou dvanáct a půl milionu korun na tři roky.
„Ideální je, abychom si na 60 až 70 procent vydělali sami a zbytek pokryli dárci a granty,“ shrnuje Nečasová. Její cíle? Změnit české školství v horizontu deseti let. „Dítě stráví ve škole přes 8200 hodin. A je špatně, když ten čas jen přežije. Chceme, aby ho žilo.“
Jaký je pocit mít hotové Kurikulum umělé inteligence pro základní a střední školy?
Hotovo jsem měla 31. ledna. Ten den si budu pamatovat navždy, je to takové moje dítě. Koncepci jsem vymyslela já, napsala jsem většinu metodik, sama jsem si to celé „odmakala“. Bylo to rok a půl intenzivní práce, ale věřím tomu. Myslím si, že jsme udělali skvělou věc. Je skvělé mít hotovo.
Jak vznikl samotný nápad?
Původně jsem myslela, že přivezeme něco ze zahraničí. Když jsme zakládali AI dětem, vycházeli jsme hodně z korejského kurikula. Korea měla v té době už hotové celé kurikulum postavené na výzkumech, které byly dostupné v angličtině, ale samotné vzdělávací obsahy byly v korejštině, což byl tehdy problém. Velmi mě to ale inspirovalo a stále z toho čerpáme.
Další inspirací bylo kurikulum od DeepMind a Raspberry Pi – propracované obsahově, i když méně didakticky. A pak ještě Day of AI, za kterým částečně stojí MIT. Tam jsem se spojila i přímo s tvůrci a původně jsme uvažovali, že jejich materiály převedeme pro český kontext.
Jenže pak jsme zjistili, že všechna tato kurikula jsou úzce zaměřená na informatiku, a my jsme chtěli přesah do všech předmětů. Navíc didaktická stránka nebyla dotažená. Technologie v našem pojetí není cíl, ale nástroj.
Proto jste se rozhodli udělat vlastní kurikulum?
Ano, v té době jsme začali jednat s nadací rodiny Tykačových, konkrétně s Women for Women paní Tykačové. Později jsme přešli pod nadační fond. Díky jejich financování jsme mohli projekt rychle spustit.
Máme veliký dopad. Spolupracujeme se státem, podepsali jsme memorandum a stát bude naše materiály dále šířit. I v mezinárodním kontextu jde o jedno z největších a nejkomplexnějších děl v oblasti vzdělávání o AI na základních a středních školách.
Aktuálně jsme třeba navázali spolupráci i na Slovensku, včera jsme měli jednání s jejich ministerstvem školství, kde jsme si už domluvili konkrétní kroky. To je pro nás velký úspěch.
Nejde tedy o nějakou další nárazovou AI aktivitu…
My budujeme dlouhodobý systém a máme tři hlavní nástroje změny – kurikulum a vzdělávací materiály pro pedagogy, přímá školení a vlastní aplikaci. Chceme systémovou změnu, a právě proto je pro nás spolupráce se státem zásadní. Nechceme jen „něco dělat“, ale dlouhodobě přinášet skutečnou hodnotu.
Kolik projekt stál?
Vše je transparentní, je to ve výroční zprávě: celkové náklady byly 3,8 milionu korun. Pracovali jsme na tom od ledna 2023. Vývoj jedné metodiky vyšel zhruba na 60 až 70 tisíc korun, což je dost, ale je to na tom výsledku znát.
V jakém slova smyslu?
Pedagogové potřebují konkrétní, praktická a hotová řešení, která mohou rovnou použít ve výuce. Chtějí se vzdělávat, ale často na to nemají čas. Naše metodiky jsou koncipované tak, aby příprava zabrala třeba půl hodiny, vše bylo srozumitelné, bez složitých odborných termínů.
Foto: Johana Kratochvíla
Jak metodiky fungují?
Soustřeďujeme se na tři oblasti. Teoretické pochopení (informatika: strojové učení, data, modely), dovednosti (jak používat aplikace k rozhodování) a postoje (reflexe dopadů AI na jednotlivce i společnost).
Většina předmětových metodik je jednoduchá. Buď jde o využití nějakého nástroje AI, nebo o pochopení základních principů fungování. Odvážnější jsou například mediální výchova nebo občanská nauka.
Jste s výsledkem spokojená?
Stojím si za tím, je to to nejlepší, co jsem kdy udělala. Ale vidím, že je to vlastně jen začátek. Jedna metodika znamená jednu pětačtyřicetiminutovou hodinu. Pedagog si z toho sice může odnést principy, které použije jinde, ale my teď potřebujeme pomáhat učitelům víc systematicky měnit celý jejich přístup k výuce.
Dejme tomu, že jsem učitelka zeměpisu a teď mám tady možnost využít vaší metodiky. Kolik mi zabere času, abych si to pročetla, nasála a mohla aplikovat?
Konkrétně u zeměpisu je metodika, která se zabývá technologiemi v zemědělství, které jsou založeny na AI. Učitel si musí pročíst přípravu, to může být dvacet minut, a pak se podívá na video, které tam máme přiložené. To mu ukáže, co to znamenají chytré technologie v zemědělství, jak fungují chytré traktory, chytré zavlažování, chytré dojení, aby se trošku zorientoval.
Je tam vlastně desková hra, kterou děti hrají. Stačí vytisknout kartičky a herní plány pro skupinky dětí, které jsou po čtyřech. U češtiny přebírá v podstatě jenom prezentaci a metodika je jednoduchá, to může v přípravě zabrat deset minut. Záleží na každé metodice. U mediální výchovy to opravdu chce porozumět tématu. Ideálně třeba vzít i do hodiny nějakého preventistu nebo psychologa. Témata tam jsou náročná.
Nadefinovali jste si, co je to, co by mělo z té výuky zmizet, aby se tam vaše kurikulum mohlo „vměstnat“?
Nemyslím si, že to je na úkor něčeho. Když se podíváme i na revidované rámcové vzdělávací plány pro základky, tam školy mají autonomii v tom, co mohou učit.
Co je potřeba ve školách obecně změnit?
Nejde jen o předání faktů. Pedagog už není autorita, která pouze předává znalosti. Technologie proměnily svět dětí natolik, že my dospělí často nechápeme jejich realitu. Dětem klesá motivace učit se, protože nemají dost autonomie.
Potřebujeme, aby převzaly odpovědnost za vlastní učení, protože tím se naučí celoživotnímu učení, které budou v budoucím rychle se měnícím světě potřebovat. Učitel musí být průvodce, který s nimi objevuje, nastavuje mantinely a reflektuje dopady technologií na společnost.
Věnujete se primárně pedagogům?
Ano. Neučíme děti o AI přímo, kromě pár příměstských táborů a kroužků. Naší hlavní cílovkou jsou pedagogové. A učíme je nejen AI, ale i nový přístup k výuce obecně.
Jaká je odezva?
Máme za sebou zhruba pět set vzdělávacích akcí, hodně jezdíme po školách i konferencích. Kurikulum bylo už před dvěma měsíci stažené 25tisíckrát. Dnes je to určitě ještě víc. Reakce máme nejčastěji z pilotáží a školení. Spolupracujeme s Impact Hubem na evaluaci a začali jsme sbírat i kvalitativní data.
V pilotáži jsme měli 52 škol, z nichž jsme dostali cenný feedback. Na školeních máme tým dvaceti lektorů, kteří školí zhruba dvacetkrát měsíčně.
Proč by si školy měly vybrat na školení právě vás?
Existuje mnoho skvělých organizací, které dělají v českém školství záslužnou práci. My na jejich práci navazujeme, stejně jako oni budou moci navazovat na tu naši. Nesoutěžíme, spíš se snažíme skládat společnou mozaiku.
V projektu systémových změn spolupracujeme například s organizací Začni spolu, která už otestovala metodologii pro tvorbu vzdělávacích strategií škol, a my ji integrujeme do našeho projektu.
Nevzniká v tom zmatek pro učitele?
Ano, učitelům denně chodí spousta nabídek na různá školení. Někdy se na tom snaží přiživit i méně kvalitní vzdělávací firmy, které najednou nabízejí kurzy na AI, protože je to trendy. Ale obecně platí, že kvalitních organizací je tu dost. Máme více než 4300 základních škol a mnoho středních, takže je dobře, že vzniká nabídka. Všichni máme stejný cíl.
Důraz na otevřenost
V čem jste jiní?
Myslím si, že klíčové je, že máme multioborový tým, což v jiných projektech často chybí. Díky tomu mají naše materiály širší záběr. Navíc jsme začali už rok před nástupem ChatGPT. Už tehdy jsme měli školicí moduly, hry pro děti, metodiky, knihu i platformu. Když přišla vlna kolem AI, už jsme měli hotové základy. Bylo to i trochu štěstí v načasování.
Foto: Johana Kratochvíla
Zvládli jste to i díky podpoře nadace rodiny Tykačových, ale váš obchodní model je asi trochu problematický z hlediska udržitelnosti…
Ano. My jsme měli štěstí, že nám nadace rodiny Tykačových dala peníze, díky čemuž jsme ten projekt mohli vytvořit. Nemuseli jsme v tu chvíli řešit finanční stránku, což bylo klíčové. Ale jakmile jsme projekt dokončili, museli jsme začít přemýšlet o udržitelnosti.
Česká spořitelna nás podpořila s vybudováním lektorského týmu. Když někdo z našich lektorů jede do sborovny, účtujeme za tříhodinové školení dvacet tisíc. Školy to platí ze šablon, takže je to pro ně dostupné, a díky tomu jsme mohli fungovat dál. Jinak bychom skončili. Teď nás znovu podpořila nadace České spořitelny. Bez toho bychom prostě nepřežili.
Živí nás hlavně školení ve sborovnách. Rozjednáváme spolupráce s firmami, ale pořád aktivně hledáme i nové donory, abychom mohli pokračovat i v rozvoji materiálů. Ideální by bylo, kdybychom si na 60 až 70 procent vydělali sami a zbytek šel z dárcovských peněz. Máme také projekt aplikace Tiny.school, který financuje Google. Dali nám dvanáct a půl milionu na tři roky, je na to separátní tým.
Co se týče materiálů a budoucí aplikace, tam také bude potřeba najít rovnováhu. Ale u metodik chci, aby vždycky zůstaly otevřené. Aby byly zdarma dostupné, bez nutnosti registrace. Prostě si je stáhnete a použijete. To je pro mě důležité a budu na tom trvat.
Jak tohle všechno jde dělat a nevyhořet?
Někdy si říkám, že není možné, že jsem to vydržela tři roky. Je to opravdu na úkor osobního života. Ale já to tak v životě mám nastavené. Nemám extra závazky, mám jen syna, kterému bude patnáct a už si žije tak trochu svůj vlastní život. Díky tomu si můžu dovolit věnovat tomu tolik času.
Stejně tak moje spoluzakladatelka Jitka, i ta je tomu taky hodně oddaná. Drží nás při tom energie z toho, že vidíme, že to má dopad, a jsme za to strašně rády.
Zmínila jste pedagogy, kteří mají materiály, podle kterých učí. Přemýšlela jste ale ještě o dalších figurkách na té šachovnici? Co rodiče?
Rodiče máme jako druhou cílovou skupinu hned po pedagozích a občas se jim věnujeme. Naše materiály jsou hodně tvárné. Sice vypadají, že jsou připravené přímo pro výuku, ale v pozadí jsou aktivity, které lze transformovat různě. Občas jsme pro rodiče dělali třeba webináře, vzdělávací akce pro děti a rodiče dohromady.
Teď nám například KPMG přislíbilo větší peníze na knížku pro rodiče a děti. V rámci kurikula pro malé děti máme devět lekcí s roboty UAPI, které děti učí teoretické základy AI, a ty chceme přetavit do pracovního sešitu, který vydáme.
Je to jen otázka kapacity, kdy se dostaneme k tomu, abychom tyto materiály adaptovali i pro rodiče. Zatím je to ale spíš vedlejší větev. A pak je tu ještě neuchopená advokační role.
Rodiče proti AI
Jak to myslíte?
Často totiž sami pedagogové chtějí změny, ale rodiče mají někdy silné názory na to, zda by děti měly být vyučovány tradičně, netradičně, s AI, nebo bez AI. Často požadují tradiční výuku. Není po tom v novém školství dostatečná poptávka ze strany rodičů. To je ale tak obrovské sousto, že se mu zatím nevěnujeme. Na to by vlastně vznikla ideálně úplně nová organizace, která by se zabývala advokacií směrem k rodičům.
Foto: Johana Kratochvíla
Proč je třeba změna?
Učení je komplexní proces, který utváří člověka. Ale dnes je potřeba to víc táhnout do praktických věcí, v kontextu současného světa kvůli motivaci dětí. Ony už to dnes takhle nezajímá, a právě to je důvod pro změnu. A to by měli rodiče pochopit.
Jak tedy vypadá váš současný model udržitelnosti AI dětem?
Podpora nadace rodiny Tykačových skončila s dokončením kurikula. Teď máme milion od nadace České spořitelny, dostali jsme i dvě stě tisíc od Microsoftu, podali jsme několik grantových žádostí, ale zatím nevíme, jestli něco vyjde.
Co plánujete do budoucna?
Rádi bychom se dál věnovali obecné proměně didaktiky. Také se věnujeme vzdělávání budoucích učitelů. Už jsme dvakrát odpilotovali předmět na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Rádi bychom tam ten předmět zakotvili natrvalo.
Zároveň je pro nás velkým cílem dál propojovat organizace, porozumět tomu, jak celý ten systém tady funguje, a společně s dalšími aktéry i se státem budovat prostředí, ve kterém to všechno bude fungovat dohromady.
A kdybychom měli úplně domyslet ten ideální scénář?
Ultimátní cíl je zlepšit české školství. Škola má být místem pro inovace, aby děti měly prostor pro nové věci, nové přístupy. Máme spoustu aktivit, které k tomu směřují, ale že by se něco takového skutečně plošně stalo během dvou let, tomu nevěřím. Spíš je to horizont deseti let.
V některých školách to prostě neumějí dělat dobře. Vždycky si vzpomenu na přednášku Patrika Haubla, který spočítal, že dítě na základce stráví ve škole přes 8200 hodin. Když si to člověk představí jako část svého dne, je to hrozně moc. A je špatně, když se děti smíří s tím, že tak velký kus jejich života je něco, co prostě musejí přežít, i když tomu nerozumějí, nevidí v tom smysl.
A o to těžší je to dnes, kdy škole konkurují dopaminové platformy. Je to čím dál náročnější.
The post Učíme učitele. A pomalu i rodiče, že AI do školy patří, říká Eva Nečasová appeared first on Forbes.
